KRUTÁ ZIMA

Antonín Sova

Zaváté zvony, Spasitel u cesty pní. Přes pole průvod pohřební za obzor zašel a z lesa dívá se bílá zima. Večer s mlhou klesá. Spánek sestoupí než se naděješ, obejme kopec rukama duchovýma, na něm ves, hřbitov, kostel, věž. Z lesů zima čiší. Věž se nad kostelem výší jako hlídač mrazem ztuhlý, s bání-hlavou nad hřbitovní zídkou, věčnou svojí zaujatý hlídkou, jakby sčítal domky, pomníky a kříže, v hrobech zasypané truhly, staré nápisy a mříže. Ostrým ledem řeže sníh. Vítr blázen nadnáší se v závějích. Přes topoly bouřné víry svistí. Ve vsi z krčmy, z krámku světla plaše žlutá třepotavě pláchnou jako v pádu listí. V parku ponurého zámku praská nocí zima krutá.

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

204. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pod sněhem. (Josef Svatopluk Machar)
  2. ZIMNÍ NOC. (Emanuel Čenkov)
  3. LIV. Noc bílá tupého mrtva a hvězdných rozkvětů, (František Leubner)
  4. Smrť. (Alois Škampa)
  5. Leden (Stanislav Kostka Neumann)
  6. ZEMĚ. (František Kvapil)
  7. SETKÁNÍ (Otokar Fischer)
  8. II. Ranní oběť. (František Táborský)
  9. 30. (Sníh.) (Josef Kuchař)
  10. V LEDOVÉM OBJETÍ (Antonín Sova)