II. Ranní oběť.

František Táborský

Štít vedle štítu na oltář se změnil v šat fialový shalen v červánků hře vnadné. Už „Introitus“ hlasy pěly ladné. Kde oběť, tážeš se? – Sám bůh ji cenil. Kouř z lesů stoupá, štít se zaruměnil. A na něm přes hruď připjat k stěně chladné muž k muži přikován ční v muce hladné, dav Prometheů, co hněv boží zpěnil. Už černí dravci, žreci, z jihu letí, krákají lačně, jakby vlk vyl v poušti, hle, přední klín už vrh’ se na oběti – Ah – – němý slyším vzdech a teplou vidím krev... Na štěstí mhla se na skaliska spouští a pláštěm bědné matky zakryla ten zjev.

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

463. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZIMNÍ DEN (Antonín Sova)
  2. Zemí rozestřel se pokrov blýskavý, ( H. Uden)
  3. None (Josef Kuchař)
  4. STROM SPASITEL. (Sigismund Bouška)
  5. ZIMNÍ POHÁDKA. (Petr Křička)
  6. Zima na vesnici. (Josef Svatopluk Machar)
  7. Ještě zimní sujet. (Antonín Sova)
  8. Vánoce. (Jaroslav Vrchlický)
  9. KRUTÁ ZIMA (Antonín Sova)
  10. CHUMELÍ SE SNĚHY. (Jan Vlk)