CHUMELÍ SE SNĚHY.

Jan Vlk

Chumelí se sněhy, vichr láme snětě, po ledině sněžné zvadlý lístek mete. Lístek ten zdobil-li vítězi kdy skráně, když se vracel z války k díkům v chrámy Páně? Či jej zasnoubenci do svých věnců vtkali, kdyžto sobě věčnou lásku slibovali? Či jen v háji šuměl chvály Bohu svoje? Neznal chrámy, lásku, ani slavné boje? Třeba jej i vichr po ledině mete, třeba víc jej nikdo k růžím nezaplete, třeba i rozprášen v černé padne báně, šťastně lístek, šťastně! splnil vůli Páně.

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

524. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Lásko k lidstvu, věčný je tvůj svit! (Josef Holý)
  2. Ještě zimní sujet. (Antonín Sova)
  3. II. Ranní oběť. (František Táborský)
  4. XVII. SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)
  5. PROSINEC 1917. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  6. Sníh. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Vzdech prosebný. (Adolf Heyduk)
  8. X. Dvě komety. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Při sanici. (Adolf Heyduk)
  10. Šlepěje. (František Kyselý)