ZEMĚ.

František Kvapil

Zem šírá tonouc v zimní mlze dřímá, sníh jako rubáš kryje les a nivy, již s ledem, s vánicemi přišla zima, a vichr žalm svůj pěje zádumčivý. Vše zdá se mrtvo; nehnutá tiš jímá vsi, města – jak by prchl z nich, kdo živý. Mníš, nad tím krajem Smrt své žezlo třímá, a, mrtvých stráž, plá s výše měsíc křivý. Jak hřbitov nesmírný vše zdá se náhle, kde každý pohas ruch, jenž sluje žití – leč pod hlínou přec duní vzdechy táhlé. A jako v snu když hruď se zvedá ženy, tak pod tím sněhem, který matně svítí, lkát slyším mroucí, nekonečné steny...

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

38. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Krajina. (Matěj Anastazia Šimáček)
  2. NAROZENÍ PÁNĚ. (Antonín Sova)
  3. POHŘEB NA SANÍCH. (Bohumil Adámek)
  4. SETKÁNÍ (Otokar Fischer)
  5. V LEDOVÉM OBJETÍ (Antonín Sova)
  6. SKŘIVANI. (Emanuel z Čenkova)
  7. OPUŠTĚNÍ. (Antonín Klášterský)
  8. Zabloudilý. (Alois Škampa)
  9. ZIMNÍ NOC. (Emanuel Čenkov)
  10. Chumelí se... (Josef Kuchař)