V LEDOVÉM OBJETÍ

Antonín Sova

Zmateně větry kvílely, jak nad někým, kdo nežije, a zpívaly, jak nad rakví tisícihlasé requie, jen v dálce kdesi odlehlé v roh krátce zadul postiljon, a ze vsi, v horách pohřbené se závějemi prodral zvon. Mrak vran se povznes’ nad sněhem s krákotem, vřezal perutmi se v mrtvý vzduch a zdálo se, že odlétá s ním trochu tmy. Sněžilo tiše k půlnoci a od půlnoci k ránu zas a vše v svém stiskal náručí, až zapraskalo, děsný mráz. Vše bez hlesu a výhledu a jako my, den bez zájmu, sníh padá, padá, kupí se a přibývá ho potajmu. Noc nadešla zas bez luny, je beze zvuku mrtvý důl a zdálo se, že lidský rod tu nedlel, nežil, zahynul. A já se bál, že v duši tvé též pějí zmatky o smrti, očistný, lítostivý pláč že kouzlo ledu nezdrtí, že sny tvé všecky mrtvy jsou, jež dívaly se v okna má, že odešly, se ztratily za dalekýma horama.

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

311. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SETKÁNÍ (Otokar Fischer)
  2. Smrť. (Alois Škampa)
  3. ZEMĚ. (František Kvapil)
  4. MÍR. (Karel Leger)
  5. OPUŠTĚNÍ. (Antonín Klášterský)
  6. POSTNÍ PÍSEŇ. (Jan Opolský)
  7. TEMNÁ BÁJ (Jaroslav Vrchlický)
  8. SKŘIVANI. (Emanuel z Čenkova)
  9. Krajina. (Matěj Anastazia Šimáček)
  10. POHŘEB NA SANÍCH. (Bohumil Adámek)