JÁ VÍM, ŽE TI DĚKOVAT MÁM

Antonín Sova

JÁ VÍM, ŽE TI DĚKOVAT MÁM
Já vím, že ti děkovat mám a žes mi drahá jak den, jenž svítí, jak mlčení noci temné, že smích tvůj mne vzbudí, když tesknota na mne sahá, má úroda zraje v pohodě tvojí zemné a jarní rovnodennost když sněhu mne zbaví, z mých ran se vždy objeví květy a ptáci v mé slétají trávy. Svou ztajenou bolest jsi často mi přinesla v trpící tváři a nepokoj, sršící jiskrami, smutek, jenž smutek množí, však častěji přineslas přece jen teplo a vlastní záři, ne posel lidí, ne vyslanec boží, jen jedno slůvko jsi za sebe, srdce své, duši mi děla, a já jak bych nevěděl, ty jako bys nevěděla, a byl to přec celý svět, pro mne stvořený tebou a z tebe, měl hvězdy a slunce, byl den i noc a modře plál jak nebe. 118

Kniha Drsná láska (in Dílo Antonína Sovy, svazek 17) (1927)
Autor Antonín Sova