JÁ VÍM, ŽE TI DĚKOVAT MÁM

Antonín Sova

Já vím že ti děkovat mám a žes mi drahá(Na) jak den jenž svítí jak mlčení noci temné(Na) že smích tvůj mne vzbudí když tesknota na mne sahá(Na) má úroda zraje v pohodě tvojí zemné(Na) a jarní rovnodennost když sněhu mne zbaví(Na) z mých ran se vždy objeví květy a ptáci v mé slétají trávy(Na) Svou ztajenou bolest jsi často mi přinesla v trpící tváři(Na) a nepokoj sršící jiskrami smutek jenž smutek množí(Na) však častěji přineslas přece jen teplo a vlastní záři(Na) ne posel lidí ne vyslanec boží(Na) jen jedno slůvko jsi za sebe srdce své duši mi děla(Na) a já jak bych nevěděl ty jako bys nevěděla(Na) a byl to přec celý svět pro mne stvořený tebou a z tebe(Na) měl hvězdy a slunce byl den i noc a modře plál jak nebe(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

816. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Písně svatební. (Milan Fučík)
  2. Píseň Šárčina (Rudolf Medek)
  3. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  4. STROM ŽIVOTA. (Zikmund Winter)
  5. VTEŘINY (Otokar Březina)
  6. HRA STÍNŮ. (František Taufer)
  7. ZÁŘIVÁ CHVÍLE (Rudolf Medek)
  8. ŽIVLOVÉ DUŠÍ (František Odvalil)
  9. ČERVNOVÁ NOC (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Utrpení touhy. (Antonín Sova)