PÍSEŇ O STÁŘÍ

Antonín Sova

PÍSEŇ O STÁŘÍ
Skloněna stébla, tíží klas, luh vad‘, vzduch jako křišťál. Pískají pištci vichrů všech do svých dujíce píšťal. Dnů pozdní čas zříš na hrobech. K vám stejně blízko pod rovem, vy mrtví, je v ten pozdní den jak blízko k vám, vy živí. A ještě v boj my jdem, my jdem, ač jsme též spánku chtiví. Neb po činu je krásný sen. Hřbitovní vůně z hrobů tam se strání klesá, klesá, s večerním stínem setmělým a s nepokojem lesa, že pocit mám a jedno vím: Že zmařených již bylo sil v tom boji nespočet. Ten večer slavně zazářil a začal mrazivět. 120 Svadlé se trávy utiší. Posledním sluncem ve výši se počly hloubky tmět. 121

Kniha Drsná láska (in Dílo Antonína Sovy, svazek 17) (1927)
Autor Antonín Sova