PÍSEŇ O STÁŘÍ

Antonín Sova

Skloněna stébla, tíží klas, luh vad‘, vzduch jako křišťál. Pískají pištci vichrů všech do svých dujíce píšťal. Dnů pozdní čas zříš na hrobech. K vám stejně blízko pod rovem, vy mrtví, je v ten pozdní den jak blízko k vám, vy živí. A ještě v boj my jdem, my jdem, ač jsme též spánku chtiví. Neb po činu je krásný sen. Hřbitovní vůně z hrobů tam se strání klesá, klesá, s večerním stínem setmělým a s nepokojem lesa, že pocit mám a jedno vím: Že zmařených již bylo sil v tom boji nespočet. Ten večer slavně zazářil a začal mrazivět. Svadlé se trávy utiší. Posledním sluncem ve výši se počly hloubky tmět.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

459. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V UPOMÍNKU. (Josef Václav Sládek)
  2. Pod sněhem. (Josef Svatopluk Machar)
  3. ŽIVOT. (Herma Pilbauerová)
  4. TOULKY PODZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Večerní Ave! (Karel Babánek)
  6. 58. V těch prsou jako v pustině – (Josef Kuchař)
  7. ZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Sanice. (František Serafínský Procházka)
  9. Nadpis (Otokar Fischer)
  10. SIBIŘ. (Otakar Auředníček)