Nadpis

Otokar Fischer

Žít, jako by to poslední byl rok! Hned pod okny je hřbitov zasněžený; vždy sám se vracím, ale v náruč slok tím žhavěj svírám slunce, modř i ženy. V den, od stolu až budu odvolán, číš rozkoše tam zbude, nedopita, a bílý list, kde pouze nadpis psán je o cestě i práci... Nedosyta. Snít ve verších až po nejzazší dech a za bdění se hroužit v pilování! Kdož uctít mne kdy chcete po mých dnech, mnou ctěte svět, svět k nedomilování!

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

327. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V UPOMÍNKU. (Josef Václav Sládek)
  2. HLAS. (Adolf Červinka)
  3. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  4. VEČER V JESENI. (Jaroslav Vrchlický)
  5. SMUTNÝ VEČER. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PÍSEŇ O STÁŘÍ (Antonín Sova)
  7. Co jsem si zapěl před svítáním. (Josef Pachmayer)
  8. LIST Z DENNÍKU. (Josef Svatopluk Machar)
  9. TOULKY PODZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Na prahu zimy. (Alois Škampa)