SMUTNÝ VEČER.

Jaroslav Vrchlický

Můj Bože, jak smutný to večer! Cos rudě hoří v oblacích! A v mračen tříšti to plane a blyští, až k slzám žhne to ve zracích. A studený vítr jak fičí přes divně rozjetou zem, ten vítr cos hledá a hledá a hledá... snad azyl v srdci mém, kde v klidu by spočinul v noci. Ať fičí, pošli jej dál, vždyť sám bych, kdybych jen mohl, tak zhluboka spal, spal, spal! Ať dál si fičí a hýká! Své každý tu musí juž nést, ať prázdnotě též on si zvyká v ladách i v ulicích měst. V sled ulehne on přece znaven, snad sjede k dnu moře kdes, pak smutný ten truchlivý večer se změní v ticho a ples. Jak nebylo nikdy by sporu, ni boje a vášní zlých ruch, jak zas, jak v první den shody, by zemi políbil Bůh. Však dál budu já slyšet v srdci ten větru zlý, ostrý smích, a dívat se, jak smutně večer cos hasne v oblacích...

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

298. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OHEŇ (Viktor Dyk)
  2. V UPOMÍNKU. (Josef Václav Sládek)
  3. TOULKY PODZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ZAPADLOU STOPOU. (Alois Škampa)
  5. I. A nastává mi, tuším, vážná jízda. (František Gellner)
  6. VEČER V JESENI. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  8. V NEMOCI. (Josef Kuchař)
  9. Smrť. (Alois Škampa)
  10. ZIMNÍ CESTA. (František Serafínský Procházka)