VOLÁNÍ ZEMĚ

Antonín Sova

Mne pozdravují hodiny, zrak dálkou krajin dýchá. Z líbezné mojí roviny, vod, olší, ticha. Mých mrtvých teplým úsměvem se slunce hlásí ke mně. Ten pocit je mi objevem: posvátná země. I nad mým srdcem jarní den, skřivani ve vysoku. Já nevím, čím jsem okouzlen. Cos volá z roků. Cos volá ze země a z hor a z pramenů a z hlubin. S kameny tvorů rozhovor. Šept lip a dubin. To musí u mne ticho být, že sám se ztrácím sobě, a takový až slavný klid jak v slehlém hrobě.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

773. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KŘÍŽ HŘBITOVA. (Emanuel z Čenkova)
  2. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  3. DOLNÍ TUZLA (Stanislav Kostka Neumann)
  4. DOMOV (Božena Benešová)
  5. SUCHÝ ŽLEB. (Josef Holý)
  6. Na kraji lesa... (Adolf Brabec)
  7. Vidiny soumraku. (Karel Nejč)
  8. NA KRAJI LESA. (Antonín Klášterský)
  9. NÁVRAT. (Adolf Červinka)
  10. DEJ MI RUKU... (Antonín Sova)