VÝSTRAHY

Antonín Sova

Když s Mamonem sňatkem se spojila Rozmařilost, zplodila tvora. Ten neměl co jíst a v buřiče vzrost. Z tak nezdařených rodičů revoluční snil syn, buď zničit neb zmocnit se všeho, co naloupeženo z vin. Vždy vídával matku a otce jen s brilanty na rukou jít z brlohu svého, kde pracovat musil na , – neb hnít a na revoluci myslit a plížit se v zadu jak stín. Tak celý rod revoluční ta strašidla Mamonu zrodila, by vlékla je na pranýř svojich zákonů. Syn viděl v matce své nestoudné vyzývavou jen ženu démanty, zlatem a hedvábím k patám ověšenu, jak kráčela ulicemi, vztyčenou, mrtvolnou hlavu a revoluční jak černou vzpěnila všude krev, kdy za sebou vlečku táhla, závisti vřavu, a vysoko mířil k pomsty a odplaty vášnivý řev, synrevolučník jíž tváří v tvář proti octl se v davu. Pak vida-li otce, zloděje, miliony jenž krad, leč ruce jak Pilát vždy myl si, co nečest on trpěl a hlad, tu vehnán byl poprve proti otci s tahouny, když na voze ze zlata okázale jej vezli, jak dal si jej ulíti s děly vpředu a s děly vzadu a postřeh’, jak dráždí dav, vztyčenou do dlaně hlavu, zhrdavým cynismem vždy, co oni jak mouchy již lezli. Tu takové matkyženy a otcizloději když do chrámů vešli, kde modlili se, by později se stali s přetvářkami starých zvyklostí nehodni Sedmibolestné a Kristovy milosti, tu rostla již v nesmírno Revoluce, šla Revoluce již přes církev, přes chrámy, přes fary, a přes hrady, zámky a paláce, a přes všechen starý pořádek prastarý vsí, domů a polí a měst, do jiné lásky a do práce vháněla lidstvo svou zdvihnouc pěst, neb hrozně vše přešlé tlelo jak na poli hnijící mrtvoly. A ženy s brilianty, hltavci zlatem choří, naposled, naposled výstražné ohně Revoluce vzplát postřehli, v koutech světů na majácích moří a na věžích, křižovatkách telegrafních sítí, jak hrozivě svítí a ozařuje jejich prsty a ruce, neb celý již v plameni svět. Tu v Evropě, v Asii tam, tu v Australii, tu v Africe, Americe, tam na všech ostrovech oceánů, v prerii semena vzpoury již do půdy zapadly. Hlas polnice proti mamonu revolučně slyš dout. Neb nedbá již soudu nebes, kdo pozemský konat jde soud.

Patří do shluku

francie, veličenstvo, napoleon, tuilerie, císař, revoluce, bourbon, paříž, rus, robespierre

383. báseň z celkových 535

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Abbé Prévost. (Jaroslav Vrchlický)
  2. V PODSVĚTÍ 1915. (Josef Svatopluk Machar)
  3. FRIEDRICH GENTZ. (Josef Svatopluk Machar)
  4. GENERÁL MAURICE PELLÉ. (Josef Svatopluk Machar)
  5. OSUD (František Gellner)
  6. EYLAU. (Josef Svatopluk Machar)
  7. Z DENÍKU Mlle DE T... (Josef Svatopluk Machar)
  8. 18. ÚNORA 1905. (Josef Svatopluk Machar)
  9. VII. VLASY. (Josef Svatopluk Machar)
  10. EROTIKA VE STILU DOBY. (Josef Svatopluk Machar)