Ospalá píseň.

Antonín Sova

Tou cestou pustou, proťatou v tmu lesa, nad níž se křivé větve klenou a měsíc tesklivé své šero propouští po jehličí, můj vozka jede zvolna... A nákolesník zvoní, nárazy, dupot koní ztlumeně, jednotvárně splývá ve skřípot vyschlé osy... Ospalou bzučím píseň, tu, kterou vozka začal. Vzadu se líhnou bílé mlh nebetyčné hory, za mostem v prostřed lesů... Jak šňůra natažená bez konce je ta cesta se zelenavým vedle podrostem lkavých břízek. V nich jemně prška šumí, bubnuje v svadlé listí. Jak vypuštěný motýl ze stuchlé světnice, má duše těká kolem; na drahá místa sedá, otřena křídla zdvíhá... Déšť teplý šumí vzduchem. – Kams usláble a dlouze do neurčita mizí, při kmitajících hvězdách, pod černých větví tmou, ospalá naše píseň...

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

76. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HRAD. (Antonín Klášterský)
  2. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  3. None (Antonín Sova)
  4. Dětská vzpomínka. (Antonín Sova)
  5. Na Hostýně. (František Táborský)
  6. LETNÍ NOC. (Pavla Maternová)
  7. Má zlatá krajino... (Antonín Klášterský)
  8. NOC V MĚSTĚ. (Karel Babánek)
  9. ZÁJEZDNÍ HOSTINEC. (Karel Červinka)
  10. KONEC TRAGEDIE (Antonín Sova)