Večer.

Antonín Sova

Jak pozdvižené, tenké, slabounké sní břízy v polí sešeřeném svahu, poslední Slunce po vrcholcích těká, cos hledá v dálce zmateně a teskně... Svah mrtvě září, čím víc stoupá vzhůru. V tekutém, smytém zlatě zaplaveny, hor vrcholy se chvějí jako ze sna zdviženy pokojně nad rovinami. Zmizelo Slunce v úžasném hor tichu, jen v jasu, zdviženém vysoko nad krajinou, na vrcholech Hor, Stromů, Starých Věží ve vyzpívaných akkordech se třese, visionářské Echo – Slunce hraje, na zmrtvělých klávesách preluduje...

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

59. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U HROBU LENAUOVA. (Josef Svatopluk Machar)
  2. RUSALČÍ HLAS (Jan Opolský)
  3. ASYL (Jan Opolský)
  4. Slavík. (Antonín Klášterský)
  5. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  6. JSOU PODEZŘELÍ ORLOVÉ... (František Serafínský Procházka)
  7. Duše a luza. (Antonín Sova)
  8. ÚZKOST. (Jaroslav Vrchlický)
  9. V PROTĚJŠÍM OKNĚ. (Josef Svatopluk Machar)
  10. PROSEBNÝ ZPĚV VYHNANCŮ K PANENCE MARII VE FOURVIÈRES (Viktor Dyk)