RUSALČÍ HLAS

Jan Opolský

Tak tekutý je vlahý vzduch i mráčky táhnou plynně a tajem lesa význačným zní housle v sonatině, jak v zvonku čirém stříbrném když srdéčko se kmitá, zvuk roní malý skřivánek do zlatých proudů žita. Smír do vesnických klekání se elegicky vtělí, že oplýváme lítostmi, kde zanevřít jsme chtěli. A v modrých českých potocích to křišťálově ťuká, jak po klávesách chvějící by lehká přešla ruka. A jako by se vzdouvaly mdlé myšlenkové stany, když v chrámě vetchý učitel hrá credo na varhany. Roh lovčí jak by třaslavý se prolamoval tichem, jen touhou svou se obíral a horkým lidským hříchem. A jak by v noci měsíčné ston harfy slyšet bylo a z lunných přeslic tkanivo by měkce ševelilo, jak studený by zmíral zpěv kdes od půlnoční strany, hvězd stříbrnými dýkami když zenit rozbodaný – se lednou krví kosmickou už v hloubce barvit začne, zpěv polobožské rusalky po lidském štěstí lačné.

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

53. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. To u nás jsme. (Antonín Sova)
  2. Neděle v lese (Xaver Dvořák)
  3. Večer. (Antonín Sova)
  4. První koncert. (Antonín Sova)
  5. *** (Karel Toman)
  6. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  7. Zvony. (Xaver Dvořák)
  8. ÚZKOST. (Jaroslav Vrchlický)
  9. O zašlých melodiích. (Adolf Heyduk)
  10. ASYL (Jan Opolský)