Horečnatá noc.

Antonín Sova

Noc horkým dechem země umdlívala, na vodách rozpouštěla tmavý vlas. Noc písní marných Snů se rozzpívala a za bezvětří hasnul její hlas. Sny, lovci umdlení, v mech postříbřený si uléhali. Dokola les čněl... Jich oči žhavě plály zradou ženy, samota lkala z divokých jich čel... Sny, lovci umdlení, ti dosud bděli a na zoufalé housle hráli tmou a zpívali a hráli, smutně se usmívali a monotónním hlasem provázeli ballady, které od dětství již znali: O orlech zmizelých, jež se již nevraceli a o jelenech, kteří v dostřel nepřijdou, na zoufalé své housle hráli tmou. A o princeznách v zámcích propadlých v záhonu růží uvadlých jež s jinými se objímaly, naposled ještě zazpívali...

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

184. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jaromír a Vršovci. (Jan z Hvězdy)
  2. V lese. (František Táborský)
  3. None (Antal Stašek)
  4. ZPĚV LOVECKÝ. (Karel Hynek Mácha)
  5. na horách (Stanislav Kostka Neumann)
  6. None (Viktor Dyk)
  7. VLADIMÍR. (Ferdinand Tomek)
  8. LOVECKÁ. (Václav Jaromír Picek)
  9. CHALOUPKA V LESE (Jaroslav Vrchlický)
  10. Dva sny. (Adolf Heyduk)