Horečnatá noc.
Noc horkým dechem země umdlívala,
na vodách rozpouštěla tmavý vlas.
Noc písní marných Snů se rozzpívala
a za bezvětří hasnul její hlas.
Sny, lovci umdlení, v mech postříbřený
si uléhali. Dokola les čněl...
Jich oči žhavě plály zradou ženy,
samota lkala z divokých jich čel...
Sny, lovci umdlení, ti dosud bděli
a na zoufalé housle hráli tmou
a zpívali a hráli, smutně se usmívali
a monotónním hlasem provázeli
ballady, které od dětství již znali:
O orlech zmizelých, jež se již nevraceli
a o jelenech, kteří v dostřel nepřijdounepřijdou,
na zoufalé své housle hráli tmou.
A o princeznách v zámcích propadlých
v záhonu růží uvadlých
jež s jinými se objímaly,
naposled ještě zazpívali...
[20]