Úryvek pohádky.

Antonín Sova

Lesní buky a jezero hluboké tiché jezero(Na) chaloupka z došků u něho slunce tam doutná v mechu(Na) Větry rovinou táhnou od moře podzimních krajů(Na) větry rovinou táhnou přes hlavy slunečnic zlatých(Na) Větry rovinou táhnou ach a pobřeží svítí(Na) pobřeží svítí a pastýř vysoko v salaši píská(Na) Tady jsme žili se svou Vysněnou zdá se že věky(Na) po jejím odchodu smutno po jejím odchodu pusto(Na) Cítím dnes dosud vůni po ní že odešla v čas(Na) že se tak ohlédla diskretně schýlila dlouhé brvy(Na) a že tak přitiskla prudce k vypuklým ňadrům ruce(Na) Smutné teď jezero smutné a zelené pod měsícem(Na) chaloupka na ploché rovině mezi lesními buky(Na) Černě žíhaná louka nekonečnými stíny(Na)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	4
Celkem veršů:	14
Neurčeno:	14 (100 %)