Bolesť svou romanci hraje...

Antonín Sova

Bolesť svou romanci hraje...
Plachá samota kvílí, vrby se krčí naslouchavě, noc na tisíce mílí, sníh hází bílý. Bolest svou romanci hraje na kraji v sněživém lese, duše smutného kraje se chví v ní, třese. [37]