Bolesť svou romanci hraje...

Antonín Sova

Plachá samota kvílí, vrby se krčí naslouchavě, noc na tisíce mílí, sníh hází bílý. Bolest svou romanci hraje na kraji v sněživém lese, duše smutného kraje se chví v ní, třese.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

151. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zimní večer. (Josef Kuchař)
  2. NOTTURNO. (Jaroslav Vrchlický)
  3. DEŠŤ A PÍSEŇ (Hermor Lilia)
  4. Všecko. (Karel Červinka)
  5. NOVÉ PÍSNĚ. (Adolf Červinka)
  6. PÍSEŇ CIZÍ BOLESTI (Karel Toman)
  7. Sám a sám (Xaver Dvořák)
  8. V ČERVENCOVÉM VEČERU. (Adolf Brabec)
  9. LEGENDA O FAUSTOVĚ DOMĚ. (Antonín Klášterský)
  10. Smrť. (Antonín Sova)