Smrť.

Antonín Sova

Tolik let už leží a smrť přijít nechce. Jaro jde... Pak sněží Pak jde jaro zas. Stará kmotra soudí: zas jí bude lehce, – ale choré bloudí prázdnem kalný zrak. Chorá věčně spící, s bezútěšnou mukou. – V bezkrevné té lící víčka uvadlá. Přišly kmotry k dívce – těžké hůlky rukou leží na pokrývce. Hasne, hasne den. Večer již se blíží, slunce okna zlatí, padá zahrad mříží lůžka na okraj. Vzdychla churavící; – nad ní visí svatí černí mučenníci v rámech zlacených. Zraky vytřeštila vzbuzená tou září, udiveně pila světlé zjevení. Zjevení se vláčí, v prosvitavém šláři, kmotry kolem v pláči chřestí růžencem. Protáhla se, vzdychla a v pláč kmoter divý vychladla a stichla; hrozný skončil den. Mrtvá, krásná ležíš... Bůh byl milostivý. Pochválen pán Ježíš, Panna Maria.

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

288. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Studna vyschlá, prázdná, vyčerpaná, ( H. Uden)
  2. (PŘÍTELI VLAD.) ( H. Uden)
  3. Alejemi. (Emanuel z Čenkova)
  4. KRAJINA. (Antonín Klášterský)
  5. Z ČESKÝCH PÍSNÍ (Viktor Dyk)
  6. KROČEJE. (Rudolf Illový)
  7. DEŠTĚ. (Zikmund Winter)
  8. III. (Zikmund Winter)
  9. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  10. PŘÍCHOD PODZIMU. (Zikmund Winter)