Podzim.

Antonín Sova

Podzim, byl podzim! Upřádal své pavučiny! Jehličím vlékl nitě protrhané. To slunce ospalé, to slunce vyhaslé na pohádkově tichou louku zacházelo, až smutek stařecký na věcech všech se třásl. Jak zahořelo všecko žlutí temnou... Nejzazší dálky! Dálky! Barvy setřené! A stádo zmatené zaniklo v dálce, zvonky zmatené, – tam zvolna vléklo se mhou rozvířenou prachem, vlnilo hřbety své za kopcem fialovým. A ještě z toho smutku cos před blízkou zimou mé srdce prozářilo. Mou hlavu zkolébalo. V mou duši udeřilo. Zdálo se mi... Poslední čas je milovat... Dnes nebo nikdy!

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

200. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZÁZRAČNÝ PRAMEN (Antonín Sova)
  2. Mně stesklo se po máku červeném... (Antonín Sova)
  3. Nádražní vrabci. (Antonín Sova)
  4. TŘI JEZDCI. (Petr Křička)
  5. VEČER U RYBNÍKŮ. (Karel Červinka)
  6. Z JARNÍCH SMUTKŮ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. None (Karel Leger)
  8. Ticho pastvin. (Antonín Sova)
  9. VEČER U VSI (Arnošt Ráž)
  10. Melodie podzimu. ( K. Egor)