VEČER U VSI

Arnošt Ráž

Omamný soumrak mdlobu do květin dých’ a ony v slzách oči zavřely. – Nebem se zvolna prosák’ měkký indych a po vsi bludičky se rozchvěly. Jen trochu krve ještě za topoly nad padlým dnem své vlajky vztýčilo. Vítr již prchal z opuštěných polí, kde skláno vše, co z jara vzklíčilo. Osyky šumí o dědičné zimě. Cesty se v dáli všechny sblížily – a měsíc vyšel z lesů naproti mně, i on byl nějak bled a vyžilý. Dva známí tuláci se pozdravili. On rozdělil prchavou nádheru. Ve zlaté masky tváře své jsme skryli, studené tváře zhaslých kraterů. –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

474. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Karel Leger)
  2. Tichá vzpomínka. (Karel Babánek)
  3. Na dušičky. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Z JARNÍCH SMUTKŮ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Podzim. (Antonín Sova)
  7. Nádražní vrabci. (Antonín Sova)
  8. HEDVA. (Karel Toman)
  9. PROCHÁZKOU. (Adolf Brabec)
  10. KAŽDÉMU JARO KVETE... (Antonín Sova)