Ponurý večer.

Antonín Sova

Ponurý večer.
Zelení trav jde Smutek ku přívozu. Potok ztěžka sivými parami dých'. Ve starém parku, kde se toulají srnci, listí měď zavlhlá kane sivostí jich. Skrze staré duby měsíc zamrazil bílý, nad močály sehnul se jako žíznivý pes. A pil zticha, – (houby a žaludy hnily v černých vodách). Tam ve výši kdes vítr plakal, skřípavě kaštany rozhoup' cinknul v sklenník, spadnul a rval se s tmou... Vztekle udeřil v červenou kůru zdivených stromů. Po tmě se s kýmsi rval. Pak zmizel mokřinou. [52]

Kniha Ještě jednou se vrátíme (1900)
Autor Antonín Sova

Další vydání

Ponurý večer. v knize Ještě jednou se vrátíme (in Dílo Antonína Sovy, svazek 13) (1926)