Z velkoměstského osamění.

Antonín Sova

Z velkoměstského osamění.
Z nábřeží vane lkavé vody chlad... Oh, léto nudné! dlouhé! vedro dusno! Zdá ospale se voda kolébat, – vše prázdné! zdlouhavé! vše trapně hnusné! V mém mozku bzučí dávných přátel tlach, jim vyhýbám se úskočně a lstivě. Můj mozek sžírá černé nudy prach, myšlénky zdvihá ze dna popudlivě. Vlastními otřesy bych zaúpěl, se sbírá ve mně bolest, šumí temně... Jak s výšky souhra rozzpívaných cell samota melancholická zní ve mně... [107]

Kniha Ještě jednou se vrátíme (1900)
Autor Antonín Sova

Další vydání

Z velkoměstského osamění. v knize Vybouřené smutky (in Dílo Antonína Sovy, svazek 2) (1922)