Zamyšlení.

Antonín Sova

Zamyšlení stálo v mé duši jak měsíc nad jezery, parodista dnů. Ocelově chladné ticho zvučelo v drátech přepínajících dimense mé bytosti od jižních pólů až k severním, kde myšlénky shasínaly. Elegik, jenž se již vyplakal nejsmutnější písní, bojovník, jenž nemoh' zadržet dlaní smrtelné rány, milenec, zhnusený objetím po posledním triumfu pudů, toť já jsem, v pustině života, v tupém zamyšlení. Krev kdysi elektrisovaná a prolnutá žhavostí slunce, šumí teď tiše, kolujíc vychladlá v pozdních měsících, v nichž dozrálo, co mohlo dozrát, a dokvetlo, co mohlo kvésti. Zamyšlení stojí v mé duši jak měsíc nad jezery, parodujíc mou touhu po velkých snech a budíc mou úzkost. Mé srdce však, mozek můj hladoví, den ze dne, rok k roku.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

330. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Josef Holý)
  2. None (Adolf Racek)
  3. BÁSNÍK (František Serafínský Procházka)
  4. Jitřní zpěv na 1. máje. (Julius Alois Koráb)
  5. BŘEZEN (Božena Benešová)
  6. POD ZRAKY HVĚZD. (Eliška Krásnohorská)
  7. Kaleidoskop. (Jaroslav Vrchlický)
  8. PÍSEŇ MOCNÝCH. (František Taufer)
  9. POSLEDNÍ – – – (Irma Geisslová)
  10. ECCE HOMO! (Zikmund Winter)