Ubitá Myšlénka.

Antonín Sova

Ubitá Myšlénka.
Můj lovčí zámek spal a chrti moji spali... Jen sosny šuměly. Po sloupech klenutí mých sálů vrhaly obrovské stíny z dálí. Lodi se chystaly v pobřeží k odplutí. U krbu Orel zabitý. Z těch perutí krev na koberce blankytné se valí. Můj šíp jej zasáhnul, když vzpjal se k odplutí ve vůni mátové jak zbloudil přes mé skály... Nad Orlem zdrcený tu sedím, nespouštím svých očí z očí těch, démantům vyhaslým jež rovny, dožehly, tuhnouce v zakrvení. A lodi pískají v pobřeží k odplutí, noc míjí a zas noc... Jak u vytržení já oka nespouštím z těch mrtvých perutí... [118]

Kniha Ještě jednou se vrátíme (1900)
Autor Antonín Sova

Další vydání

Ubitá Myšlénka. v knize Vybouřené smutky (in Dílo Antonína Sovy, svazek 2) (1922)