Rozednění duše.

Antonín Sova

Ve zpustlém parku Umění již prošla vše blíž k noci zamlklé s důvěrným pohledem, u zamčených vrat dlouho prostála umdlena hudbou, krásou, rytmem jednotvárným. Nad rudým listím nebe nehybné; ve vodách mlčenlivých věží obrysy; do probledlého vzduchu nocí severních ospalé stromy hučely tisíci kytar. Pak když se rozednilo, viděla poslední hrozny černé v blátě podél zdí. Epocha dozrála zde, dokvetla, zde nelze zrát už víc. Je třeba do šíří a do výší se rozmáchnout, nad veleměsta Myšlének a nad přístavy Snů, kde z milionu korábů hřmí pozdrav Slunci!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

721. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SORDINY (Hermor Lilia)
  2. ZRÁNÍ. (Antonín Sova)
  3. Zas ve vidění prorockém noc šeptá slova neznámá, (Otokar Březina)
  4. Ty’s, srdce, mlčelo, ó sfingo pouští, (Xaver Dvořák)
  5. OSAMĚNÍ (Hermor Lilia)
  6. ŠŤASTNÍ. (Otokar Březina)
  7. VODOTRYSK. (Xaver Dvořák)
  8. DÍVKY. (Hermor Lilia)
  9. NOTTURNO (Zikmund Winter)
  10. NĚMÝ PĚVEC. (František Taufer)