Kosmická pouť.

Antonín Sova

Kosmická pouť.
Šel Člověk, píseň kosmem vyzpíval o ztrátách svých a o svých nadějích, nad Městy večer pozdních věků plál a v Moře padal na pěn mrtvý sníh. Týž byl to zpěv, týž dávný byl to hlas jak v pravěku se z jeho rtů již zdvih', v něm Satan s Kristem, Noc a Slunce jas, v něm orlí vzkřek, – hrdliček měkký smích. Šílenství vražd i krutost brutalit, smích záští, bitev řev a kvílení a zas dny pokání a ztišení. Zas šťasten nebyl, jak dřív nebýval... Dnem, nocí šel a ruce zemdlené vstříc novému Království rozpínal...

Kniha Ještě jednou se vrátíme (1900)
Autor Antonín Sova

Další vydání

Kosmická pouť. v knize Vybouřené smutky (in Dílo Antonína Sovy, svazek 2) (1922)