KDYŽ VNITŘNÍ ŽIVOT ZRÁ...

Antonín Sova

Když vnitřní ticho zrá, jak vinicí dech horký slunce podél zdí by žhnul, kde hrozny zrají těžké, visící, půl modře ojíněné, zlaté půl. Z neznámých krajů tvůrčí, horký žár, toť pohyb, ruch, jenž klesá nevěda, by uzrál v ticho, v obsah, v jádro, tvar. Krev srdce prolitá, jež sesedá. Co prohrál jsi, co vyhrál, co jsi dal, co vzals, co miloval, čím pohrdal, již boje není tu. Však z ticha člověk cítí, jak velký boj tvůj život musil býti.

Patří do shluku

výhra, prohrát, karta, vyhrát, hráč, sázka, prohra, šach, kostka, bulka

63. báseň z celkových 309

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČESKÁ PÍSEŇ. (Antonín Sova)
  2. Les. (Antonín Sova)
  3. SYLVA. (Antonín Klášterský)
  4. Proč měsíc bledý jest? (Jan Červenka)
  5. TEMNÝ POKOJ (Viktor Dyk)
  6. Z mé duše plamen vyšlehne, (Jiljí Vratislav Jahn)
  7. Sběratel. (Eliška Krásnohorská)
  8. Rána zakrytá. (Adolf Heyduk)
  9. O vánocích. (Emanuel Miřiovský)
  10. Krvácí... (Jaroslav Vrchlický)