VÍM, ZEMŘE STOLETÍ...
Vím, zemře století jak stařec churavý,
a budou nádherné a velkolepé řeči,
tak s řády na prsou a věnec u hlavy
kmet bude zdáti se snad velebnější, větší.
Však nezemřeme my, jen přešlý právě čas
se k věkům uloží. V nás poroste však dále
to staré století, jak echo bude v nás
se stále ještě rozléhat až k smrti neustále. –
Zdědíme jeho bič a touhu po zisku,
lesk zlata, hodností a víru v úpadku,
a káru umění uvázkou na písku,
dnů nervosu, řev vojny, lněnou oprátku!
116