Z města.

Antonín Sova

Již vozů stojících řadami se vlak náš ku předu šine; v líc záře večera padá mi, a domy mizejí stinné, ten zimní večer zaráží nás žlutavou září svou, kol v domů předměstských zápraží jak poslední paprsky vrou. A pod námi řeka... Člunů řad zřím na břehu oknem vlaku... Pod ledem si vlny ulehly spat, vše pomalu mizelo zraku. To předměstí, jež tu stojí v kruh, v zad sune se, vížky a most, i rozlehlý, zapadaný luh, i jeřábů narudlý skvost! Dům poslední kams už zmizel v tmách, ten zápach uhlí a zdiva, i hudby poslední nejasný vzmach, i žebrák, jenž k vlaku se dívá... Pláň bílá pod sněhem v tmách a snách, ty sosny, ten havranů kvil... Já tuším jen blízkost těch, po nichž jsem práh’, hor, plání, jež na sta jdou mil...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

128. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CESTOU. (Josef Svatopluk Machar)
  2. PODZIM. (Hermor Lilia)
  3. M. KIR. ÁLLAMI SZEMKÓRHÁZ (Stanislav Kostka Neumann)
  4. U STARÝCH KAMEN (Antonín Sova)
  5. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  6. DOMOV (Božena Benešová)
  7. PÍSEŇ LIDU. (Vladimír Houdek)
  8. 1.   Z Alp větry řádí ulicemi a dvory, (Stanislav Kostka Neumann)
  9. Se složenými vesly (Stanislav Kostka Neumann)
  10. PÍSEŇ ROZTOUŽENÉHO NÁVRATU. (Karel Červinka)