PÍSEŇ ROZTOUŽENÉHO NÁVRATU.

Karel Červinka

Z honu se večer vracíme, v mlhách se bílých ztrácíme, s puškami na rameni v šeru a odmlčení. U cesty v šedost seschlých trav zalétl vítr, a našich hlav dotknul se zlehka jeho chlad, v předu psa vidím pobíhat. V dálce se koroptve svolávají, z řeky mhy bílé vyvstávají, postavy naše objímají. Taková noc! že myšlenku v hrudi mi vyvolává, něco jak stisknout milenku, v nitru mi našeptává. Po honech marných za štěstím plachou svou chůzí šelestím zvadlými travami v noční chlad, v předu psa vidím pobíhat. V duchu tě tisknu a objímám, ňadra dnes toho plna mám, ku tvým snům v dálce se nahýbám. Sladkou bych tebe sevřít chtěl v ocel svých paží, kdybych směl, z oblohy měsíc se nachyluje, vítr mi v duši zaletuje....

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

122. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Cestou od Čertovy stěny. (Jaroslav Vrchlický)
  2. VEČER. (Otakar Auředníček)
  3. Světlá noc (Antonín Sova)
  4. CASSIUS (Karel Toman)
  5. HAVRAN (Antonín Sova)
  6. PÍSEŇ ZIMNÍ (Antonín Sova)
  7. PODZIMNÍ VEČER DOMA. (Zdeněk Krušina)
  8. IX (Karel Hlaváček)
  9. HRA SVĚTLA. (Jan Červenka)
  10. None (Karel Leger)