HAVRAN

Antonín Sova

Viděl jsem ho ustaraného, sešlého, pustou plání sníh vál šlehavý přes bílé sosny; rákos nad ledem bývalých bahnisk chřestil v dlouhém lkání, vítr pískal, vítr na zmrzlé pískal prsty. Světla, lhostejné oči flegmatiků, z křovin po sněžném kraji začla bdíti pod nebem hlubokým, temně ocelovým, které věstí mrtvou tmu, psů vytí. Kmotře, cos melancholický? Co je ti? Smuten rozjímáš? O čem? – Teď se hnul, z rozklenutých větví křoviny křídly rozbrázdil mrazivé ticho, večer stmívavý, plný otvorů světel žlutých. Nermuť se! Nevděčné pro zvěř i lidstvo teď časy! Ale brzy – z nenadání! – pohoduješ, mrzoute hloupý, záhy, královsky pohoduješ! – pohostí tě asi – Evropa, plna mrtvol a páchnoucí krve.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

389. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Leger)
  2. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  3. PÍSEŇ ROZTOUŽENÉHO NÁVRATU. (Karel Červinka)
  4. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  5. PODZIMNÍ MOTIV. (Petr Křička)
  6. VYCHÁZKA (Antonín Sova)
  7. CASSIUS (Karel Toman)
  8. VEČER. (Otakar Auředníček)
  9. WATTEAU. (František Kvapil)
  10. STEZKA. (Hermor Lilia)