PÍSEŇ ROZTOUŽENÉHO NÁVRATU.

Karel Červinka

PÍSEŇ ROZTOUŽENÉHO NÁVRATU.
Z honu se večer vracíme, v mlhách se bílých ztrácíme, s puškami na rameni v šeru a odmlčení. U cesty v šedost seschlých trav zalétl vítr, a našich hlav dotknul se zlehka jeho chlad, v předu psa vidím pobíhat. V dálce se koroptve svolávají, z řeky mhy bílé vyvstávají, postavy naše objímají. Taková noc! že myšlenku v hrudi mi vyvolává, něco jak stisknout milenku, v nitru mi našeptává. Po honech marných za štěstím plachou svou chůzí šelestím zvadlými travami v noční chlad, v předu psa vidím pobíhat. 66 V duchu tě tisknu a objímám, ňadra dnes toho plna mám, ku tvým snům v dálce se nahýbám. Sladkou bych tebe sevřít chtěl v ocel svých paží, kdybych směl, z oblohy měsíc se nachyluje, vítr mi v duši zaletuje.... 67