KOUZLO SAMOTY.

Karel Červinka

KOUZLO SAMOTY.
Já jsem v hory zašel, v ticho šedých skal, svojí vůní horský les mě ovíval. Slunce z korun sosen neproniklo hloub, potok bublal vedle, jak jsem v cestu stoup’. Daleko byl svět, prachu plný svět, nudy plný svět! – – Stlumené jen větví měkké šepoty rozvívaly vůni horské samoty. A já cítil její měkký, chvějný dech, bylo mi jak dětem v jejich dětských snech. Ztrácel jsem se sobě ztrativ světa vzruch, kolem mně jen voněl prudce horský vzduch. Daleko byl svět, prachu plný svět! Vzdálen všeho tady – a tam nikdy zpět! – – – 103