PODZIMNÍ DÉŠŤ.

Karel Červinka

PODZIMNÍ DÉŠŤ.
V sesmutnělý, rozechvělý, ve žloutnoucí bije les. – Přátelé mi odejeli, a já sám tu zůstal dnes. V zem’ se vpil před okny mými, mlhou obzor skrývá mi. Vítr chví šelestícími na zahradě břízami. Večer přišel nějak dříve, zasmušilá smutná tma v pršení to šelestivé přitiskla se v okna má. Nemoh’ jsem ji odehnati ani světlem lampy své, na sklo slyším bubnovati divné mžení tesklivé. 68 Vstala ty’s v mém plachém snění, moji hruď jsi rozchvěla, ty, v níž klidu, lásky není, jež mě’s kdysi proklela. Všecko jsem ti vzal – – dnes ale, Bože, jak dnes končí den... Ten, kdo serval neurvale, i ten dnes je nešťasten... 69