A JEŠTĚ TANEČEK.

Karel Červinka

A JEŠTĚ TANEČEK.
Vzal jsem ji zlehýnka, bělounkou, křehkou, v Sardagni k tanečku vzal jsem ji, vzal, při hudbě vesnické jako pták lehkou, šatečky bílé ji roztancoval. Pěkně se uklonil, jako to bývá v hospůdce v Sardagni na vrchu tam, kde se to při víně nejlépe zpívá, – vzal jsem jí hubičku, – byl jsem s ní sámsám. Večer byl mlhavý. Domů jsem šel, za mnou se nápěv dál soumrakem chvěl, duši mi zachvátil podivný žel – Bylo mi, jak bych jí něco měl říc’, lítosť jsem cítil, že vyšla mi vstříc, že jsem jí líbal a neuzřím víc... 37