ITALSKÁ PODZIMNÍ.

ITALSKÁ PODZIMNÍ.
Je zářijové slunce mdlé, jež z mračen časem prodere se. Na větru chvějivě se třese žloutnoucí listí povadlé. A ptáci už se vydávají na cestu k jihu přes moře, slepice teskně krákorají v chladnoucím písku na dvoře. Už vlaštovky teď teplo hnizd pod krovy opět opustily! Jak divně stromy šelestily, když chladný vítr v listí hvizd’! – – – – – – – – – – – – – – – – – I stesklo se mi, stesklo zase, sám nevímnevím, po kom pojednou, teď podzim když sem ubírá se, teď luka když zas sešednou. 44 Jakobych letěl s ptáky zpátky, přes moře v dálku, v slunný jih, přes cesty, lesy, křižovatky, přes bílé mlhy zmoklých lích. Tam někam, teď kde réva zraje, mok rudý palčivé sny tká, z vesnické krčmy v ticho hraje veselá hudba italská. Zřím ramen oblých blesk se točit, a žhavých očí lesk zřím plát, kdy nevíš, začnout kde, jak počít, v šelestu sukní kam se dát – Adiže může zpívat dále v svém řečišti svůj horský zpěv. Je víno dnes a hudba v sále a v žilách rozžhavená krev... 45