NÁS PORANILO...

Karel Červinka

NÁS PORANILO...
Nás poranilo něco – před lety, dávno tomu, hmyz nějaký nás jistě uštípnul jedovatý, však my se nesvěřili nikomu, pranikomu, a nyní dál se šíří ten starý neduh klatý. A smutek ustavičný nás nyní obestírá, do prsou nenávisť on nám vsadil ku všem lidem, čas minulý ty staré nám rány otevírá a prchavým je hojí – spíš hojiti chce – klidem. Nadarmo! Nevěř ani, smích náš že smíchem pravým, ni slzám nevěř, nevěř těm slzám křečovitým, náš smutek už je tichým – rozlitým vínem vpitým. Pár vyrudlých skvrn ještě čpí rouchem smutku tmavým, tu naši nemoc léčí čas – lékař neobratný –, hrob nezahrabal zcela on prchavý a chvatný. 28