VZPOMÍNKA.

VZPOMÍNKA.
Tak ji vidím: Bílá, malá, kolem rtíků jemný tah, – náhle se mi zburcovala v nejstarších mých vzpomínkách, – oči tichou láskou vzňaté, drobounká a malinká, její vlasy vidím zlaté – zbyla mi jen vzpomínka. Ó, rty sladké, z nichž jsem nessál vůni lásky, já jen v snech v náručí jí kdysi klesal, v těle cítě vášně žeh, v snech jen slyšel prsou rytmy, v splnění jsem nevyvřel, v pokoj když mi vlálo přítmí, já jen v očích slzy měl. 55 Marný stesk mi duši potáh’, vášně var mi v tělo střík’, blouzně o ní na samotách, samotář jak poustevník, chvěl jsem se, zda někdy vzeplá, nerozvitá rozpučí, něžná, malinká a teplá podá se v mém náručí. Hudba její měkkých forem dolehla až do mých snů, den co den a stále skorem v růžovém tom županu hranila mé touhy v krystal malinká a zmatená, na svých rtech jsem pro ní chystal políbení plamenná! Tobě dík! Mých snů mi ponech v měnivé jich podobě, v minulých tě vzbouzím tonech, ještě toužím po tobě, neusládla’s v klidný pocel, sny a touhy marny jsou, nesevřev tě v svalů ocel, křísím tě teď vzpomínkou. V jiné moře zanešená, v jiných vln, vod jiných šum, 56 dávno, dávno opuštěná troska trčíš do mých dum, kyneš z minulých mých nálad, smích tvůj však mi duši rve, lesk tvých očí cítím sálat z minulosti bezbarvé!... 57