STARÝ NÁPĚV.

Karel Červinka

STARÝ NÁPĚV.
Po dlouhých letech marných – ó, přešla řada let, já slyším zase hlavou se starý nápěv chvět, ó, sladké a jemné ty zvuky jež jediným tahem ruky jsi z houslí vyvolával!... Mě v zašlé roky zpět zanesly v zašlosti nával, v dávno zpět, ten nápěv když slyším se chvět... Ó, kdybych probudit moh’ z hrobu nitra zašlý cit, krev pěnící moh’ v akkordy ty vmísit... Však marno, marno... Nadarmo mě chyt’ ten nápěv, který nemůže už vzkřísit, co v hloubi srdce musilo už ztlet – pohřbený dávný svět. Do zašlosti dávné, ach, zpět, já musil s ním zaletět!... 74 Co jiná mládež jde po blátivé zemi zde, poetů jiných nové se řady rodí!... Mně z daleka do snů mých zaletěl, v krvi se brodí, myšlénkou, mými sny chodí podivný z dávna zjev... Odletěl, zmizel, jen z ozvěn se hlásí marný a zašlý ten zpěv... 75