PŘÍTELKYNĚ Z MINULOSTI.

Karel Červinka

PŘÍTELKYNĚ Z MINULOSTI.
Po letech zas ke mně přišla ve vzpomínkách, zamyšlená, když se mi už jizba tměla, na střechách už ležel sníh. Beze slov se procházela v jizbě mé, pak unavena šaty trochu nazvedla si, usedla u nohou mých. Hlavu svou mi položila na kolena v zadumání, a jak na mne pohlížela, v očích vzplál jí dávný lesk, hladil jsem jí úběl čela, líbal jsem ji v teplo skrání, vlhké ruce jsem jí tisknul, cítě v duši marný stesk. Vstala pak, se potácejíc vyšla zase v město dolů, hrkot kočárů zkad splýval, odkud života zněl vzruch. A jak jsem se za ní díval, zdálo se mi náhle v bolu, že to není živá bytosť, minulých let že to duch... 77