PODZIMKOVÉ UTIŠENÍ.

Karel Červinka

PODZIMKOVÉ UTIŠENÍ.
Ty chvíle přišly, kdy se dni zas krátí, a mlhy začnou vlhnout v tichu lad, kdy zbylé listí žluté začne rváti zas drsnou rukou chladný listopad. A jasněji teď,teď než kdykoli před tím, já, vězeň bureau, známý kraj svůj zřím, v les dubový teď myšlénkami letím, v němž laně chodí listím spadalým. Na kraji lesa myslivnu zřím, réva už na zimu je dávno svinuta, v kraj onen podzim smutek svůj už vlévá, tak ticho tam, ni pták už nedutá... Jen prázdná hnízda tmí se v stromech holých, bič vozky s řepou se tam ozývá, pasácký oheň jen tam šlehá v polích v mlh mléce, které všecko přikrývá. Ó, podzim je tam jako v duši mojí, z vod klidných tě tam vlhkost zaráží. – Snů mojich marných stromstrom, který tam stojí, se v ztišených těch vodách odráží... 49