JAK LODI JSEM...

Karel Červinka

JAK LODI JSEM...
Jak lodi jsem, jež z dávna k břehu po bouřích zase přistály, v své duši cítím sladkou něhu a pocit jakýs nestálý. Svou prchavostí spíjeje se, na chvíli v něčem utkvívám, než plachta k cestě rozedme se, svou pevninou se zabývám. Však i když napjata jsou lana, a loď je k břehům přivázána, dál s vlnami loď chce se rvát. Když příliv o ni vlny tříští, ta loď se chvěje v přístavišti, jak bouř by chtěla, ač smí stát... 39