PROCHÁZKA KLIDNÝM VEČEREM.

Karel Červinka

PROCHÁZKA KLIDNÝM VEČEREM.
Květnovým šerem, trávník jak zvlh, vyšli jsme v ticho večerních mlh, slavík jen zpíval, jeho hlas táh’ chvějivě z křovin po olšinách. Chroustů bzuk jenom měkce se třás, jak jsme šli volně, okolo nás, třešní květ bílý voněl nám vstříc, břízy se chvěly, tmělo se víc. Měsíc v tom vyšel, ozářil pláň, paprsky modré vylil nám v skráň, zadul teď vítr, jakoby snad břízkami zachtěl si zakolíbat. Bože, co klidu všade tu jest! – dívá se mlčky z blýštivých hvězd, vylil se ve vůni rozjetých cest, Bože, co klidu všade tu jest! – 99 Neletět víc a nechtít už dál, spočinout dnes, kde včera jsi stál, nechtít už výše, šťasten tím být, co ti zde život dovolí vzít. Složiti křídla jak znavený pták, v šero mlh upřít zteplený zrak, pohroužen v sladký a marný svůj klam, jako pták najít konce kdes tam... 100