NÁLADA Z DÁVNA.

Karel Červinka

NÁLADA Z DÁVNA.
Ty večery dnes oživly tak ve mně, u stolku v Praze – kdy noc se už plouhá do zmlklých ulic – jak jsem sedal němě, a se stěny kyv hodin zpíval zdlouha. Ty večery, kdy někdo dole hrával arii známou a ten kvapík rychlý, kdy kouzlem svým mě smutek obetkával, a ulice – jak vymřely by – ztichly. Kdy zavoněl čaj na mém chudém stole – v tu arii, jež naříkala doledole, třesk dveří vryl se, trepek šelest plaše po chodbě přelét, zanik’, zmizel zase, – kdy chvíle jsou, kdy nic už nehýbá se, jen srdce tluče, tluče srdce naše!... 12