MLADOSŤ.

Karel Červinka

MLADOSŤ.
Na stromech listí žloutne, vítr zpívá mi do oken, žal mluví z holých stromů, už hoří lampy, šeří se a stmívá, když po šesté jdu z kanceláře domů. V mých kamnech praská oheň, tichá radosť, když sednu k nim, vždy k srdci mému sáhne, za hory někam zmizelá má mladosť tu zlehýnka mým sněním zase táhne. I je mi, jak bych s pasáky byl v poli u jejich ohňů ztracen v mlze bílé, jak přede mnou by úhor tměl se holý. Pečených brambor, hlavu v dlaně chýle, já cítím vůni táhnout jizbou svojí – i ohlížím se, kdo to za mnou stojí... 59