PLAVCI.

Karel Červinka

PLAVCI.
Po roce plavci z moře se navrátili zpět, osmahlí jižním sluncem a jako z bronzu pleť, šli dále do vsí horských, jich mužné postavy skryl mezi vinicemi podvečer mlhavý. A v radosť navrácení, ó, v celou radost jich a ve veselosť volnou i v svobodný jich smích, já vida je, dnes vžil se, a bylo mi jak jim, mně zdálo se, že odtud se domů navracím. I zřel jsem bílý statek, a u dřevěných vrat ve vzduchu mlžném, jarním svou matku s bábou stát, les tmavý z pravé strany jak v soumraku se tmí. A šedivý náš oráč před vrata vyšel též, za statkem v temnu už se mdle rysovala věž. a topolová alej v tmách ztrácela se mi... 38